Slovácký soubor Vonica patří k nejstarším souborům na Moravě. Jeho počátky sahají do roku 1940, kdy se ve Starém šenku na Myslivně začala scházet společnost okolo JUDr. Ladislava Rutteho pod názvem Krúžek Moravských Slováků. Po komunistickém puči došlo v roce 1949 k transformaci skupiny na Slovácký krúžek a k jejímu přechodu pod křídla Závodního klubu.

Přelomem ve fungování organizace byl příchod PhDr. Karla Pavlištíka CSc. Pod jeho vedením se z krúžku stal Slovácký soubor Vonica. Na II. československém festivalu folklorních souborů v Popradě 1974 získala Vonica hlavní cenu za choreografii Svatba na Horňácku. I přes tento úspěch byl PhDr. Karel Pavlištík nucen ze souboru odejít.

Novým vedoucím se stal PhDr. Jan Mička, který za použití svého archivu obrazových a zvukových záznamů, začal vytvářet nové choreografie a zaměřil se i na tvorbu scénických čísel. Po roce 1989 nastal útlum v důsledku rozsáhlých společenských změn. S nástupem nových možností využití volného času se soubor se začal potýkat s nedostatkem lidí.

V roce 1994 odešel Jan Mička z pozice uměleckého vedoucího a po několika sezónních výměnách se této funkce v souboru ujmul Ivo Urban. Společně se svou manželkou Marcelou založil dětský soubor Malá Vonica. Vonica v této době vystupovala s osvědčenými choreografiemi, a postupem času opět doplnila své stavy přicházející generací folkloristů.

Avšak v momentě, kdy se vyřešil nedostatek lidí, začal mít soubor jiné problémy: musel se přestěhovat z vyhovujících prostor Domu kultury do jedné z budov bývalého areálu Svitu. Soubor tehdy limitovaly zejména nedostačující skladovací prostory. Město Zlín se snažilo situaci řešit a připravilo projekt budovy Zlínského klubu 204. V mezidobí se Vonica ještě jednou stěhovala do dočasných prostor, tentokrát do zlínského zámku.